Březnový koncert ZUŠ

Nesmělé sluníčko se začínalo hlásit o slovo. Vždyť už je březen! Po těch mrazech to bylo moc příjemné. Bylo pondělní odpoledne 5. března, ve školní knihovně zajišťuji běžný provoz.  Hrstka čtenářů vrací knihy a několik děvčat si nemůže vybrat něco ke čtení, aby tam byla legrace a aby ta knížka nebyla „moc tlustá“. Mezi řečí padla zmínka o odpoledním koncertu ZUŠky a jestli také přijdu.

 
 

Poté se knihovna vylidnila, ale z vedlejšího sálu jsem uslyšela hru na klavír. Nechala jsem zařazování vrácených knih a poslouchala. V obvyklou dobu jsem zamkla knihovnu. Před školou jsem potkávala účastníky koncertu.

Když jsem v pět hodin vkročila do kulturního sálu (oficiální název „multifunkční sál“ mi připomíná pojmenování “ kolorovaný pozemek“ pro květinový záhon – to jen na okraj), všechno bylo ve slavnostní náladě.

15 hudebníků od těch nejmenších přednesli skladby různých žánrů. Vystupovali jako skuteční koncertní mistři počínajíce úvodní úklonou a závěrečným poděkováním za potlesk diváků. A bylo proč tleskat. Už úvodní Vivaldiho Jaro předznamenalo, že se máme na co těšit. Děvčata se zobcovými flétnami vyloudila libozvučné melodie známých skladeb, malá klavíristka se nenechala vyvést z míry, když usedla na speciální zvýšenou stoličku s podnožkou.  Předvedla krásně Clementiho Sonatu. Akordeon donutil starší posluchače, aby si společně alespoň lehce podupkávali  do taktu.  Pak zazněl Cikánský pochod provedený, jak jinak, než na housle. Oddech nastal při podmanivé melodii El condor pasa, ale jen do chvíle, než se ozvaly tóny Montiho Čardáše. Jiskřivé tóny trubky koncert žáků ukončily.

 Obdivovala jsem výkony těch nejmladších hudebníků a hlavně to, jak páni učitelé dokážou mnohdy ukrytý talent vynést z úkrytu a vystupňovat jeho projev. Vůbec nikdo nemůže pochybovat o tom, že všichni - učitelé i jejich žáci -mají rádi hudbu, svými výkony to potvrdili a že si navzájem rozumějí také lidsky.

Zapůsobil na mě třeba drobný detail, když paní učitelka ladila hráči housle a ten ji upřeně pozoroval s nastavenýma rukama, aby si je mohl převzít. Ten pohyb byl jemný a citlivý jako celá zahraná skladba. 

Třešničkou na dortu byl malý recitál z tvorby klavírních mistrů v provedení pana Bánovce.

 Nebyla jsem sama, koho koncert uchvátil. Cestou z koncertu jsem potkala maminky z Březové, které si byly poslechnout březovkou houslistku, žákyni dojíždějící do „ hudebky“.  To také svědčí o tom, že v ZUŠce ve Strání se dějí ty správné věci.

Chci vám poděkovat za krásný zážitek, a to nejen hudební, a určitě si nenechám ujít vaše další vystoupení.     

                                                                                                                                    

                                                                                                                                             Marie Kloudová

 
Tvorba INTERNETOvých stránek