Beseda na Štrbákovci

Na Tři krále si pro nás paní učitelka přichystala překvapení. Vzala nás na vycházku a až po dlouhém napínání a ve chvíli, kdy jsme přišli k malému bílému domečku nad poštou, nám prozradila, že jsme pozváni na Štrbákovec. Tam už na nás  čekali tři pánové. Zavedli nás do malé útulné místnosti, kde jsme si posedali kolem stolu a začali si s námi povídat.

Vyprávěli nám o tom, jak se žilo na Strání za dob našich dědečků a babiček. Dozvěděli jsme se, že když se dospělá dívka chtěla vdávat, musela mít do výbavy dřevěnou truhlu, aby si měla kam schovat kroj. Povídali nám o starých zvycích, o způsobu stavění domů i o těžkém životě, který na Strání asi před sto lety byl. Byli jsme hodně zvědaví, a tak jsme se vyptávali a taky jsme se toho hodně dozvěděli. Ještě jsme zaskočili na besedu k sousedům. Ve vedlejším domečku jsme si prohlédli ženský a mužský kroj, kolébku s miminkem, kolovrátek, žehličku a na rozloučenou jsme našim hostitelům zazpívali: „Běží psota pres hory…“ Na památku jsme se ještě společně vyfotili u dřevěného fašančára na dvoře. Na ty opravdové si musíme ještě nějakou dobu počkat.