Zelená planeta

V literární soutěži s tématem Zelená planeta, kterou vyhlašují Město Uh. Brod, Dům dětí a mládeže UH. Brod a Základní umělecká škola v Uh. Brodě, se umístila v II. soutěžní kategorii žákyně Eliška Vránková ze 7. A na druhém místě. Blahopřejeme!

 
 

9. června 2015 se zúčastnila v Domě kultury v Uherském Brodě slavnostního předání cen. Porotu zaujala pohádkou na téma Mé oblíbené místo, kterou nazvala OŘECHOVÁ.

 

OŘECHOVÁ

(Moje oblíbené místo)


Ahoj, já jsem Eliška a prozradím vám, jak ulice Ořechová, ve které bydlím,  dostala své jméno…

            Za dob, kdy v širokém okolí vládla hrabata, vznikala v malém údolíčku mezi  kopci a potůčky malá vesnička. A protože těch kopců a strání kolem bylo hodně, pojmenovali ji její obyvatelé Strání.

Nad touto malebnou vesničkou se odjakživa vypínala vysoká hora Javořina, nejvyšší hora Bílých Karpat, obklopená hustým pralesem. V tomto neprostupném a temném pralese se každého rána probouzeli zvláštní tvorové - Ořešáci. Skrývali se zde před světem, neboť byli velmi ostražití. Tito zelení a veselí tvorové měřili necelý metr. Jejich domečky byly celé z Ořechů a ořechového listí, které vonělo široko daleko. Také šatičky a kloboučky měli Ořešáci vyrobené z ořechů.  Z listí a větviček těchto stromů si dokonce vyráběli i své luky a šípy. Svá vlastní pravidla a zákony tihle zelení obyvatelé pralesa málokdy dodržovali.

Jejich nejvyšší král se jmenoval Orech I..  Byl velice oblíbeným a moudrým panovníkem. Pokaždé když nastal nějaký spor nebo se někdo odvážil na jejich území zaútočit či krást ořechy, zaklel ho kouzly a čáry v nový strom ořech nebo mu nahnal takový strach, že na jejich území už nikdy nevkročil. Ostatní obyvatele pralesa to samozřejmě hodně štvalo, protože přes jejich území nemohli chodit. Tak si tam Ořešáci v soukromí a v naprosté izolaci od ostatních tvorů spokojeně žili, hospodařili, hádali se i radovali společně se svými rodinami.

A jak šel čas, lidé pod Javořinou si začali dělat větší a větší nároky na území pralesa. Začali ho kácet, až se přiblížili ke hranicím Ořešáků. Když to malí Ořešáčci  zjistili, utíkali za svým králem Orechem I., aby lidi zastavil svými kouzly. Král vymyslel lest. Když nastal večer, lidé skončili práci v lese. Chtěli právě zamířit do svých domovů, ale začalo najednou strašlivě foukat a nastala hrozná zima. Kolem dokola se rozestřela černočerná tma a na stromech se objevily masky. Lidé se začali bát. Zároveň se ze všech stran ozval děsivý pokřik a všichni Ořešáčci se na vystrašené lidi vrhli, aby je přivázali k obrovskému stromu. To nebylo všechno!  Začali je následně kousat, škrábat a lechtat. Když se Ořešáčci lidí dost natrápili, vše kolem rázem zmlklo. Do ticha zaburácel mocným hlasem Orech I.: „Lidé z vesnice pod Javořinou! Kliďte se z lesů! Tady žijeme MY! Ořešáci! Ze stromů Ořechů! Byli jsme tu před vámi a nikdo nás odtud nebude vyhánět! TADY TO PATŘÍ NÁM!“ Ořešáčci se zase rozkřičeli, ale to už byl pokřik vítězný. Nato máchnul Orech I. obrovskou berlou. Všichni Ořešáci zmizeli a s nimi i chlad, vítr, noc a lidem povolila pouta, která je poutala ke stromu. Všichni lidé se rychle rozběhli domů. Naštěstí ještě nebyla taková tma. Lidem ve vesnici vyprávěli, co se jim stalo.

Toho začarovaného místa se od té doby báli tak, že už tam stromy kácet přestali. Dokonce podle slov, kterými je král Ořešáků vystrašil, pojmenovali  jednu ulici, která byla nejblíže  pralesa -  Ořechová. V ulici pak vysadili dvacet  ořešáků.

Do dnešní doby tam však vydržely jenom dva a říká se, že až i ty poslední dva stromy lidé vykácí, Ořešáci se vrátí a sní všechny ořechy, které na světě zůstanou.


Eliška Vránková, 7.A

 
Tvorba INTERNETOvých stránek