Otevřela jsem velké skleněné dveře a vstoupila do Las Vegas. To byla nádhera! Výzdoba byla přenádherná! Všechny ty detaily…fotokoutek. Bylo to dokonalé. Ostré schodiště jsem zdolala v dlouhých šatech a v sandálkách na podpatku.
Před sebou jsem spatřila nádherné dívky v luxusních šatech, které podtrhovaly jejich ženskost a něžnost. Po několika hodinách přišlo na řadu předtančení, na které jsme vynaložili spoustu času a úsilí.
Když jsme sešli se schodiště, uviděli jsme obrovský dav lidí. Všichni se přišli podívat na své děti, vnoučata, synovce a neteře. Z ničeho nic se mi začal točit svět. Přepadla mě tréma. Čekali jsme před sálem, ve kterém se na plátně promítalo video našeho okázalého příjezdu do casina.
Začínají hrát první tóny naší polonézy a my vcházíme do sálu plného lidí.
V tu chvíli ze mě tréma opadla a já si to začala užívat. Bylo to jako kouzlo, všechny starosti a problémy se vypařily jako pára nad hrncem. Nechala jsem se unášet tancem. Cítila jsem nepopsatelnou radost. Tančila jsem jako na obláčku a moje srdce pulzovalo radostí. Všechny jsme vypadaly jako rozkvetlé lekníny na třpytivém jezeře za teplé letní noci. Následoval valčík. Z parketu jsme všichni odcházeli s radostí v očích a úsměvem na tváři. Lidé byli štěstím bez sebe, ukápla i nějaká ta slzička. Všichni kolem se usmívali a tleskali nám. Následovalo sólo s rodiči a učiteli.
Vzpomínky na krásně protancovanou noc a na smích, který nás provázel celým večerem, nám v našich srdcích zůstanou navždy. Byla to naše dlouhá noc, naše nejkrásnější noc.
Popelková Eliška, 9.A | 
6555
